Tak odlep svou masku a nalep si křídla ..

Lístek v barvě tvojí tvářeposledně se zachvějeve společenství svého druhu.A potomdíky díků sluneční zářevznášejíc se dolůodříkává poslední modlitbu.Tak jako úsměvna tvé zprohýbané tváři.Jako ďolíček,který při úsměvu vznikne.Ta stejně tak.A já pospíchám,bych stihl vlastně začít žít.A ne pouze přežívat.Tak ,jako většina mého já.Poslední.Prosba pro...

Jen krůpěje kapek na okenní tabulku s lehkostí dopadá. Tak čistá a čitelná cestička tvoří její minulost, touhu.
Přála si něco? Nebo jen splnila svoji povinnost, dopadnout a osvěžit vzduch, zanechat mokrý flíček.. zanechat po sobě něco, co řekne, že kdysi dávno tady byla.
Denně spadne miliony kapek. A přesto každá jinak.

...myšlenky bloudí labyrintem světla a tmy. Hledají onu správnou cestu, správný směr, kterým by se měly ubírat. Bez reakce či odpovědi mohou jen doufat ve správná rozhodnutí své vlastní energie a jejich pohonem je pouhopouhá dávka vnitřní energie kdesi uvnitř nás...

Napsáno možná na inspiraci pár chvil, kdy jsem byla šťastna, snad možná jako touha mého vnitřního přání s pocitem štěstí.