Myšlenka

V hlavě prázdno...

...myšlenky bloudí labyrintem světla a tmy. Hledají onu správnou cestu, správný směr, kterým by se měly ubírat. Bez reakce či odpovědi mohou jen doufat ve správná rozhodnutí své vlastní energie a jejich pohonem je pouhopouhá dávka vnitřní energie kdesi uvnitř nás...

S pocitem prázdnoty touláš se a bez uvědomění si svého činu stíráš bosou nohou kapky rosy. Na tváři nepatrný úšklebek, možná pokus o úsměv, avšak bez výsledku. Ale to, cos právě zničil mohl být detail, který byl důvodem k úsměvu mnoha jiných lidí..

S pocitem viny uleháš do namokralé trávy a s rukama za hlavou sleduješ modré nebe, které tě přímo vybízí k tomu pocitu, který cítíš. Prázdno. Chceš křičet, ale tvoje svědomí to nedovolí. Jako bys právě přišel o to jediné, co ti zbylo. Chceš plakat, ale tvůj mozek ví, že by to bylo zbytečné. Protože nemáš proč..

S pomyslnou láskou ke druhým se vzdáváš těch, kterým tvá přítomnost škodí - manipuluješ, jak by loutkou pouhou byli, donuceni tancovat tak, jak zatáhneš za onen pomyslný provázek ve své mysli...

...s pocitem, že ti nikdo nerozumí sleduješ plující mraky bez zábran, ale nic pro tebe neznamenají. Chceš být volný, jak moucha, co právě proletěla ti nad hlavou. Jak motýl, co třepotá křídly ve slunečním světle. Chceš být pírkem, který se nechá nést větrem kdovíkam...

...tvé myšlenky našly ten správný směr, kterým se chtějí ubírat...

...Musíš od nich ten impulz přijmout a taktéž přijmout některá fakta tak, jak jsou... Prázdnotu, kterou cítíš jen prohlubuješ tím, že se vzdáváš lidí a že se nedíváš kolem sebe - na detail kapky rosy, která určitě měla nějaký význam, proč tam byla. Třeba už jen to, že ji měl někdo setřít bosou nohou...

A lidé by si měli uvědomit, že každý má nějaký význam. Nebo si ten význam musí najít sami.

Ale ten, kdo ti nikdy neřekne ne. Ten, kdo tě nikdy neuvidí ve špatném světle, kdo ti nikdy neublíží, kdo tě bude mít rád za každé okolnosti jsi jen a pouze ty sám.